Cantina Produttori Bolzano: St. Magdalena Gries Südtirol Alto Adige Silvaner 2013

Cantina Produttori Bolzano: St Magdalena Gries Südtirol Alto Adige Silvaner 2013
Cantina Produttori Bolzano: St Magdalena Gries Südtirol Alto Adige Silvaner 2013

Další úlovek z loňské dovolené v Itálii. Vinařství z Jižního Tirolska je poměrně mladé, bylo založeno až roku 2001. Všechna bílá vína jsou z nerezu a před uvedením na trh zrají několik měsíců. Červená pak zrají v dubových sudech. Sylván tu pěstují ve výšce 500-650 m.n.m. a po sklizni na konci září nebo začátkem října tedy víno putuje do nerezových tanků. Cílem je produkce svěžích, jiskrných vín. Dle webu zbytkový cukr cca. 4g/l a 13% alkoholu.

 

Cantina Produttori Bolzano: St Magdalena Gries Südtirol Alto Adige Silvaner 2013
Cantina Produttori Bolzano: St Magdalena Gries Südtirol Alto Adige Silvaner 2013

Víno chutná výborně. Jiskrné a stále mladé, ale už po pubertě, takže s jasným projevem. Kdybych mohl, hned koupím znova. Nejsevernější vinařská oblast Itálie je nejenom krásná na pohled, ale taky nabízí moc pěkná vína. Sice jsme Jižním Tyrolskem jen projížděli, ale nádherné výhledy přímo vybízejí k zastavení. Tak snad někdy příště a taky s ochutnávkou místních vín.

Vypito na konci roku 2014

Mumm Cordon Rouge Champagne
Mumm Cordon Rouge Champagne

G.H.Mumm -Cordon Rouge. Základ od jednoho z největších producentů Champagne. Za mně ne. Prostě neoslovilo. Champagne jsem teda nijak moc nevypil, ale co si vzpomínám, tak základní Moët & Chandon se pilo rozhodně líp. Samozřejmě tím člověk udělá dojem daleko větší než s jinýma bublinama (cava, prosecco…). Ovšem je ho potřeba vypít rychle, než vyprchá nadšení z toho, že člověk pije opravdové Champagne. Dostali jsme ho darem, takže to ani nebolelo.

Krásná Hora: Ryzlink rýnský 2012
Krásná Hora: Ryzlink rýnský 2012

Krásná Hora – Ryzlink rýnský 2012. Vypito rychle a bez poznámek. Příjemné svěží víno. Klidně bych nejen pil znova, ale i koupil za vlastní těžce vydělané peníze.

 

 

 

 

Allini: Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG 2013
Allini: Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG 2013

Allini – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG 2013. Padlo přímo na Silvestra. Zmizelo extrémně rychle. Musel jsem přemýšlet, kde jsem k němu vůbec přišel. Dovezli jsme ho snad z Toskánska? Nicméně vzadu má české popisky. Po troše pátrání jsem došel na to, že to byl náhodný kup v Lidlu. Svěží, lehké, chlastací. Rozhodně bych koupil znova.

 

Tenuta Canale: Trebbiano di Toscana 2013
Tenuta Canale: Trebbiano di Toscana 2013

Tenuta Canale – Trebbiano di Toscana 2013. Tohle jsme opravdu dovezli z Toskánska. Koupeno ve Florencii na farmářském trhu za tuším 3,5€. Typická toskánská odrůda, takže milá vzpomínka, ale chuťově nijak zvlášť neoslovilo.

 

 

 

Sacchetto: Prosecco ”Colli Trevigiana” Frizzante DOC
Sacchetto: Prosecco ”Colli Trevigiana” Frizzante DOC

Sacchetto – Prosecco ”Colli Trevigiana” Frizzante DOC. Global Wines mám kousek od práce, takže jsem na Silvestra pojistil pitný režim pro jistotu ještě nějakýma bublinkama. Poměr cena/výkon byl spíše zklamáním. Slečna mně nalákala na ovocitost podpořenou minerální linkou, ale nesedlo mě. Možná si ještě potřebovalo odpočinout po cestě.

 

 

Toskánsko, část první

Jak naplánovat dovolenou tak, aby si při ní všichni přišli na své? Autem nebo letecky a na místě půjčit auto? Hory nebo moře? Hory jsme si splnili dovolenou v Nízkých Tatrách (srpen 2014, Mýto pod Ďumbierom), takže zbývalo naplnit jiné tužby. Historická města, dobré jídlo, víno, kafe, malebná krajina, termály a moře. Toskánsko!

Chtěli jsme toho poměrně hodně stihnout a vidět větší část Toskánska. Plán byl přenocovat na 3 různých místech a projet okolí. Začali jsme až na jihu u Sieny, pak jsme se přesunuli do Florencie a nakonec do okolí Pisy a malebného města Luca.

V úterý 2.9.2014 po práci jsme vyrazili autem směrem na jih. Vzhledem k délce cesty a tomu, že jsem řídil sám, jsme naplánovali cestou přespání v Německu, téměř u hranic s Rakousekem v městečku Bad Feilnbach ve standardním „gästehaus“. Dorazili jsme vzhledem k nekonečným pracem na silnici pozdě, takže jsme vzbudili paní domácí, která nám neochotně otevřela a pustila nás dovnitř s tím, že všecko vyřídíme ráno. Ráno jsme zaplatili a vyrazili na snídani – kafe a croissant a pak šup do Itálie.

Kupodivu se nám podařilo najít první ubytování bez problémů, což bylo vzhledem k odlehlosti místa docela překvapení. Dům je skoro na konci takové polní cesty, kde by se uplatnil pohon 4×4 a vyšší podvozek. Ubytování jsme vybrali přes Airbnb a byla to naše první zkušenost s tímto serverem. Musím říct velmi pozitivní zkušenost, takže doporučujeme. Hledali jsme klasický kamenný toskánský dům a podařilo se. Majitelka byla ve středních letech a bydlela v zadní části domu. Celou dobu jsme o ní vůbec nevěděli. Dělal vlastní olivový olej a malou karafu nám dala na ochutnání. Samozřejmě jsme si před odjezdem litr koupili, byl výborný! Ubytování bylo moc pěkné. Byla to vlastně jedna obrovská místnost s kamenným sloupem uprostřed. Do té místnosti se vlezl obývák, ložnice i kuchyně. Koupelna a šatna byly samostatně. Protože bylo teprve po poledni, tak jsme zrovna vyrazili na procházku do Sieny. Parkoviště jsme našli v pohodě a dokonce zadarmo. Dorazili jsme zrovna v době siesty, takže prakticky všechno bylo zavřené. Během bloumání městem nám vyhládlo a restaurace začaly konečně otvírat, takže jsme zapadli do boční uličky a vychutnali si místní kuchyni. Tagliatelle a kuřecíma játrama byly super. Kafe taky. Nicméně většina kávy, kterou jsme v Itálii vypili byla spíše klasického typu – hořká. Pražské hipsterské kavárny už překalibrovaly moje chuťové buňky na spíše ovocitější, kyselkavější druhy káv, takže se kávový orgasmus na jihu Evropy nekonal.

Ubytování poblíž Pisy
Ubytování poblíž Pisy
Výhled na Pisu
Výhled od domu
Naše ubytko
Naše ubytko
Pisa
Pisa
Pisa
Pisa
Pisa
Pisa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Relativně brzo jsme se vrátili do našeho dočasného bydliště a rekapitulovali den na terase za popíjení vína. Na začátku září už to ale úplně na sezení venku v tričku s krátkým rukávem není, je lepší se přiobléct. Večery jsme obecně věnovali čtení, povídání si a vymýšlení, kam pojedeme zítra.

Monteriggioni
Monteriggioni

Takže 4.9. jsme viděli Monteriggioni, San Gimignano a Volterru. Monteriggioni jsme zahlédli už po cestě, ale v průvodci (Lonely Planet) o tomto městečku nic nebylo. Pravda, je to tam opravdu maličké. Bylo tam málo turistů (vyrazili jsme vcelku brzo), takže jsme kromě obhlídky hradeb vychutnali taky kafe na náměstí. Monteriggioni je vlastně malá pevnost na kopci kousek od Sieny. Překvapilo nás, že je zmíněno např. v Božské komedii od Danta Alighieriho.

Moc jsem tam toho ale nenafotil. Pro správné zachycení atmosféry bych potřeboval širokoúhlejší objektiv. Takže snad příště. Rozhodně ale doporučujeme krátkou zastávku, pokud jedete kolem. Když jsme vyrazili směrem do San Gimignano, tak bylo stále relativně brzo, ale i přesto tu bylo dost plno.

San Gimignano
San Gimignano
San Gimignano
San Gimignano

 

 

 

 

 

 

Turisticky je to opravdu profláklé místo, především kvůli obranným věžím, které mě připomenuli věže z Gruzie. Nepochopil jsem, proč celé jedno malé pěkné náměstíčko bylo přecpané stánkama, kde prodávali nějaké hadříky a boty apod. Město to není velké a čekal bych, že uvidím spíš historické domy, než stánkaře. Hlad jsme zahnali čerstvým sandwichem s bresaolou. To byl jediný fajn stánek, který jsme v San Gimignanu potkali.

04092014-0173Následoval přesun do města Volterra. Tam se nám opravdu moc líbilo. Panovala tam zvláštní atmosféra, jako před bouřkou. Bylo trošku zataženo a jakoby něco viselo ve vzduchu. Město bylo poloprázdné. Navštívili jsme Palazzo Viti. To se opravdu nedá popsat slovy. A fantastická zmrzlina s ricottou završila úžasnou procházku městem. V okolí Volterry je nádherná krajina, takže jsme užívali opravdu pohádkových výhledů do okolí.

Okolí Volterry
Okolí Volterry
Okolí Volterry
Okolí Volterry
"O" jako Volterra?
„O“ jako Volterra?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stanislav K. Neumann

IMG_0926.JPG Ideální kapesní formát předurčil Knihu lesů, vod a strání k čtení cestou do práce a cestou z roboty. Tu by se snad hodilo citovat:

Jak zpustlý hřbitov tu i dno je zneuctěno,
kde mrtvá koťata se jistě válejí;
puch stoupá soumrakem, a vše je zachmuřeno,
když tudy otroci jdou domů z galejí.

Neboť jak jinak než jako otrok si má člověk žijící ve městě očima Neumanna připadat? Jak krtek lezoucí podzemní chodbou, aby se časem vydrápal skrz onu živoucí, tepající, voňavou a vlhkou půdu na světlo… Nebo spíš vyplivnut eskalátorem z industriálních útrob Prahy rovnou na Andělu oslepen přirozeným světlem spěchajíc do úkrytu, do kanceláře?

Nelehce se dneska čtou básně o rýpání se v hlíně a radosti z pohledu na lesklá brnění střevlíků.

Co předat generaci, která přírodu zná spíše s fotek? Pochopíme časem všichni?

Jen abych nezradil sebe, toho jest nejvíce dbáti,
bytosti rytmus sblížiti s rytmem země,
na pevné půdě co nejpevněji státi
a vteřinu pochopit jemně…

Básně lehce kolísavé kvality s extrémně důležitým poselstvím. Milovat a prožívat přírodu.