Feudi San Gregorio: Campanaro 2014

Právě mám ve skleničce dar od kolegů z práce k poměrně nedávným narozeninám. Neodolal jsem a už otevřel. Skromně odhaduju, že mohlo zůstat v láhvi další rok, dva a podalo by ještě lepší výkon.

Hned po otevření byl první dojem takový ten „Aha, lehké italské na rychlé vypití.“ Má drahá měla nelichotivé poznámky a vysoké kyselině.  Flašku jsme zase zašpuntovali a dali na nějaký čas do lednice a ejhle, vínu to fakt prospělo.

Pokračování textu Feudi San Gregorio: Campanaro 2014

Jak dál?

Teda ono je to možná spíš jak začat. Natrefil jsem na Vaše jméno je vaše značka a z druhé strany mikrofonu zdraví…. Tomáš Sobel.

Rozhodě velmi inspirativní. Chce to koule, aby člověk takhle „okatě“ poučoval ostatní, jak začat (kreativně) podnikat. Poučoval je teda spíš silné slovo. Je to o vyprávění příběhů. Velmi dobře poslouchatelné a inspirativní.

Zajímalo by mňa, jak moc to jde uskutečnit v praxi. Vyzkoušíme?

Pár fotek ze Slovenska

V květnu jsme se s pár lidma rozhodli jet zrelaxovat na Slovensko, kousek od Liptovského Mikuláše. Cestou tam (i zpátky) jsme se stavili v salaši Krajinka před Ružomberkom. To už je myslím povinná zastávka pro většinu turistů. Byli jsme tam už před dvěma rokama a jídlo bylo skvělé. Ani tentokrát nezklamali. A třešničkou na dortu jsou tvarohové buchty. Famózní, čerstvoučké… prostě fakt jo.

Pár dní jsme strávili povalováním, grilováním, popíjením vína a výlety po okolí. Pokud zabloudíte do Liptovského Mikuláše, tak bez výmluv zamiřte do Aurelica coffee. Pecka.

Pár fotek na památku.

Neff – TMA

Takže Stolek s citróny dočten. Jak bych to tak slovy vyjádřil… jakože dobré, ale úplně se nenaplnila má očekávání. Z mého pohledu kvalita jednotlivých povídek kolísavá. Některé přímo hltáte a vtáhnou do děje, jinde linka příběhu lehce klopýtá a vleče se. Ale takové to asi bude i s partnerskými vztahy, stářím a blížící se smrtí. Shrnuto a podtrženo se to čte dobře a tato poměrně útlá kniha inspiruje k zamyšlení. Ten „vtip a vhled do duše člověka“ zmiňovaný v recenzích je spíš ironické rýpnutí do těch lidských tužeb. No a po dočtení jsem se vrhnul na dlouho odkládanou knihu od Ondřeje Neffa – Tma.

Pokračování textu Neff – TMA