Čína, díl první

Poprvé v životě jsem si dopřál exotickou dovolenou a podíval se do Číny – lákavé destinace s obrovským množstvím památek, přírodních krás, kulinářských překvapení a spoustou lidí.

Díky tomu, jak je Čína velká, je nemožné během dovolené trvající jen cca. 20 dní Čínu vlastně poznat. Odletěl jsem z ČR 28.4. a vrátil se 18.5. večer.

Kde začít? Všichni si myslí, jak je to drahá dovolená, takže počítejte se mnou…

    Přibližná cena:

  • Zpáteční letenka – 13.700 Kč
  • Vízum (via SA) – 1.750 Kč
  • Vnitrostátní letenka – 5.700 Kč
  • Pojištění – 950 Kč
  • Na útratu – 18.000 Kč
  • Parfém na zpáteční cestě – 1.450 Kč

Nicméně jsem kus ušetřil tím, že jsem několik nocí spal u kamaráda 🙂

Při příletu si nejde nevšimnout toho, jak je Čína hnědá a suchá, při pohledu z letadla poblíž Pekingu. Velký kontrast ve srovnání s odletem z Amsterdamu. Na letišti jsem odchytil taxikáře, vrazil mu do ruky vytištěné jméno a adresu ho(s)telu v pinyinu a dokonce vytisklou mapu. Nikdo nemluví anglicky. Ani taxikáři. Následovalo dvouhodinové ježdění taxíkem po městě, protože jsem se spoléhal spíš na mapu. Mapa byla bohužel na hostelworld.com zrovna špatně. Díky pomoci kamarádky jsem naštěstí ho(s)tel našel. Měl jsem rezervované lůžku v pokoji pro 4, ale po příjezdu tvrdili, že je pokoj bohužel plný a že jediné volné je jednolůžko s vlastní sociálkou, ale za příplatek. Kamarádka Lucka, která už ví, jak to v Číně chodí, se ujala slova a nakonec jsem spal za pár euro sám v pěkném pokoji (dokonce s evropským-sedacím wc 🙂 ). Ho(s)tel je ve skvělé staré čtvrti tzv. hutongů, poblíž Bubnové věže, 5min pěšky od stanice metra a co by kamenem dohodil od uličky plné barů.

Restaurace poblíž hotelu, Peking

V Číně je na skoro na každém rohu nějaký chrám. Já bydlel nedaleko od Yonghe Lama Temple.

Yonghe Lama Temple

MHD je v celé Číně hrozně levné. Metrem po Pekingu za 2¥ (cca. 6 Kč) za jednu jízdu kamkoliv jedete. Taxíky jsou taky za velmi lidové ceny, takže když prší, vyjde levněji jet taxíkem, než si kupovat deštník.

V Pekingu je vyhlášený Silk Market – magnet na turisty plný fake zboží od elektroniky (iPhone) přes oblečení a hodinky po golfové hole. O ceny se smlouvá, takže mě letní kalhoty vyšly místo původních 620 na 100¥ (cca. 300 Kč).

Jídlo v restauracích je (podle očekávání) levné a výborné.

Hned druhý den jsem letěl do Wuhanu. Z letiště do kampusu, kde bydlí kamarád jsme najeli 60km šíleným provozem. Číňani neuznávají jízdní pruhy a vůbec se při řízení řídí podivnými pravidly. Neustále troubí a vyblikávají auta před sebou dálkovýma světlama. Na dálnici se 3ma pruhama se vedle sebe v jeden moment sjelo 6 aut. Po krajnici jel v protisměru malý náklaďáček s rozsvícenýma dálkovýma světlama apod. Hned jsme skočili na korejskou večeři (krutě ostrá), vyložit věci u Milana a vzhůru do baru Folk Hand (aka Wuhan Prison), kde jsme byl seznámen se spoustou skvělých lidí (např.Wu Wei). Wuhan Prison je obchod s punkovým oblečením a muzikou a hned vedle je bar Folk Hand. Wuhan žije punkem a rockem. Folk Hand má skvělou atmošku, zadarmo fotbálek, místní (nejlevnější) pivko Snow za 5¥ (15 Kč) (ale i belgické Leffe; a Absinth z ČR) a legendární záchod

Záchod ve Folk Hand

Následoval přesun do vyhlášeného clubu Vox, spousta alkoholu a návrat za světla.

Vox club

Ve Wuhanu byl zrovna o víkendu dvoudenní hudební festival, kde se ukázali například Protoss (metalisti z Hong Kongu). Video je přímo z toho festivalu:

Nebo nezapomenutelní AV OKUBO, jejichž kytarista se opil mojí slivovicí:
.

A můj oblíbený hip hop a MC Big Dog:

MC Big Dog je samozřejmě tak trošku rebel a v průběhu koncertu ho pak uklidňovala policie:

MC Big Dog - Wuhan hip hop
Mc Big Dog

Domů jsem si odvezl cdčka všech tří výše zmíněných 🙂 Několik večerů jsme takto propařili. Ve Voxu se jednou trošku poprali černoši (ehm, Afroameričané) s Číňanama. Samozřejmě kvůli ženským. Na Číně je fascinující, kolik je v ní černochů-studentů. Snad nikde na světě není víc černochů než v Číně a všichni do jednoho studují. Novodobá kolonizace skrz vzdělání může začít.

Wuhan vlastně vzniknul spojení tří měst (Wuchang + Hankou + Hanyang) a má zhruba 9 milionů obyvatel, ale v ČR ho samozřejmě nikdo nezná. Město je to obrovské a má jeden zásadní problém. Nemá metro. To se teprve staví, takže dopravní zácpy jsou na denním pořádku a jízda autobusem může občas trvat déle, než je zdrávo. Naštěstí vyjde jízda klimatizovaným busem na 2¥ (cca. 6 Kč) a neklimatizovaným na 1¥.

Pokračování příště.

Jedna odpověď na “Čína, díl první”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..