Hranice ovládání od Jima Jarmusche. Výborný film. Mám rád Jarmusche, mám rád Isaacha De Bankolé a mám rád gangsterské filmy, respektive osamělé zabijáky.
Prostě stylovka. Vizuálně nádherný film, kde se málo mluví, pije kafe, a lidi, se kterýma se černoch-zabiják setká se ho neustále ptají „Are you interested in films/science/whatever, by any chance?“. Teda ptají se až po té, co se ho španělsky zeptají, jestli mluví španělsky. Na čež obligátně odpoví „No“.
Srovnání s Ghost Dog: The Way Of The Samurai je samozřejmé. Vizuálně je lepší The Limits Of Control, ale stejně mám radši Ghost Doga. Ghost Dog je svým způsobem jednodušší, protože je zřejmé co a proč dělá. Divákovi je všechno usnadněno. Hranice ovládání budete buď milovat nebo nenávidět. Já si je zamiloval.
Mladý nezkušený Erik se náhodou zamiluje do vcelku sexy dívčiny jménem Reza. Zamiluje = vyspí se spolu. Nicméně pak pokračují v opravdovém vztahu, bydlí spolu a většinu času stejně tráví v posteli. Reza je tak trochu magor a zatímco v jeden moment po Erikovi šílí láskou, tak je schopná během pár minut absolutně otočit a udělat největší žárlivou scénu na světě. No a pak se s tím nějak vyrovnávají, rozchází atd.
Ten film je prostě špatný. Erik vypráví o své první opravdové lásce během dovolené ve Francii, kdy ho balí celkem švarná černoška. Některé scény nedávají moc smysl – Erik si zvrtne kotník a ta štíhlá černoška ho nese přes rameno lesem… Usíná u zapálené svíčky apod. Nelogičností je tam víc a jediné co film trošku zachraňuje je jakýsi soucit s Rezou, která trpí nějakou psychickou nemocí a nemůže si pomoct.
Nemám rád Julii Roberts, protože ji mám asociovanou s Pretty Woman a tím se u mě odepsala. Mám pocit, že jsem ten film ani nikdy neviděl celý. Není o co stát.
V Closer je to ale o něčem jiném. Hraje dobře. A zbylá trojice taky. Closer jsem viděl dvakrát. Poprvé se mi to skoro vůbec nelíbilo. Nedokážu přesně říct proč, ale na doporučení pár kamarádů jsem tomu dal druhou šanci.
Parádní herecké výkony a silné dialogy. Celý film je navíc protkaný atmosférou „sakra, takhle to fakt funguje“. Není to pozitivní obrázek vztahů, lásky a sexu. Obzvlášť pro Dana (Jude Law), který v tom neumí chodit.
Moje druhá kniha od Michiela. Podle mě rozhodně lepší než Nachtvoorstelling.
Op de dansvloer werd gedanst. Aan de bar werd gedronken. Zuipen of neuken, dat was de kwestie. Kniha vypráví o mladíkovi jménem Joost van Naaster. Joost je „een doodgewone niemand„, který bydlí v podkrovním bytě, studuje práva, pije a snaží se být spisovatelem. Joost má problém. Podepsal nájemní smlouvu, ve které stojí, že nemusí platit nájem, ale musí během pěti let napsat román. Zní to jednoduše, ale čas plyne a na psaní stále není čas.
Nebo je to tím, že není o čem psát? Nepomůže ani kamarád Daniël (gay) a Helena (učitelka). S oběma se opíjí, tráví volný čas a snaží se zapomenout na smrt Evy. Eva byla jeho kamarádka ze sousedství a spolužačka. Joost Evu nechápal. Eva byla do Joosta zamilovaná.
Eva se pokusila o sebevraždu. Eva umřela. Má Joost napsat román o její smrti? Spíš by měla otázka znít, jestli se Joost může přenést přes pocit viny. Může spisovatel napsat příběh bez toho, aby ho sám prožil?
Minulost promíchaná se současností. Blouznění s realitou. Hledání opravdového příběhu, který by stálo za to vyprávět.
Aneb skvělý předvánoční tip pro osamělé, depresemi a alkoholem zmítané jedince.
Na Maxima E. Matkina jsem narazil čirou náhodou vďaka jedné slovenské kamarádce. Danke schön, Leni. Nepostupoval jsme zrovna chronologicky a nejdřív přečetl Láska je chyba v programe. A geniálně jsem se u toho bavil. A taky poznával v některých více či méně absurdních situacích. Ztotožňoval se s moderním hrdinou Stajpenem. Těšil se na život po třicítce
Styl spisovatele s velkou budoucností nejvíce vystihuje citace „Štýl je ľahký, svieži a prudko čitateľný“ (Martinus.sk).
Obdobně skvěle, rychle, návykově se čte „prvý slovenský internetový bestseller“ Polnočný denník. Proč zrovna polnočný? Protože zachycuje několik prožitých nocí. Prosté. Jestli Vás lákají hlášky jako „Dopíjal som fernet z fľaše a rozjímal o sexe. Začal mi chýbať, z čoho som usúdil, že už nemám depresiu.“, tak chvátejte do obchodu nakupovat.
Posts