Archives for Terra incognita

První týden v Nizozemsku

V Praze jsem se ještě ani pořádně nerozkoukal a hnedka jsem zase změnil místo pobytu. Změna práce taky znamená změnu pracovní náplně a tudíž nějaké to školení. Protože přebíráme práci kolegům z Nizozemska, tak jsme byli vysláni na 1 + 2 týdny školení. Nejdřív 1 týden, pak na víkend domů a pak zpátky na 2 týdny.

Abych to vysvětlil. První týden byl s takový putovní a ty zbylé 2 týdny byly už na jednom místě. Po příletu na Schiphol jsme si půjčili auto. Ford Focus C-Max, celkem příjemné auto, ale ne moc rychlé :-) Kvůli rychlostním limitům v NL to stejně ničemu nevadilo…

ford focus c-max

ford focus c-max

Náš cíl byl Groningen na severu Nizozemska. Po příjezdu jsme se měli setkat se sales teamem a jedním z našich dvou největších zákazníků na trhu. Jen jsme pořádně nevěděli co a jak… Takže jsme jeli pohodovým tempem, udělali zastávku u jezera a protáhli nohy

Zastávka u vody

Zastávka u vody

Dorazili jsme tuším okolo 16.30 a už na nás v hotelu čekal netrpělivý kolega Hans s taxíkem. Nebyl na nic čas, hodili jsme věci na pokoj a vyrazili s ním do ’t Feithhuis, kde se už shromáždilo cca 15 lidí. Po krátké prezentaci a představovačce kdo, co, s kým a proč jsme se dozvěděli, že se budeme účastnit „culinair wandelen“. Nevím, jestli existuje nějaký ekvivalent v češtině, ale princip spočívá v tom, že se s průvodcem projde město se zastávkama v restauracích na přípitek, předkrm, hlavní chod, zákusek atd. Pro mě osobně maličko překvapení, protože jsem nebyl oblečený na žádné běhání po venku a byly -4°C. Každopádně to bylo velmi příjemné. Skvělé jídlo, dobré pití a mimořádně příjemní lidi. A to nejen kolegové, ale taky zaměstnanci našeho největšího distributora v NL. Je dobré vybudovat vztahy na začátku, takže až spolu budeme za cca. 14 dní v kontaktu nebude Erik jen neznámé jméno, ale „ten týpek, co jsme spolu dávali pivko v baru“. Končili jsme těsně před 1 hod na baru v našem hotelu :-)

Ráno snídaně, rychlé rozloučení a přejezd do Münsteru, kde máme továrnu. Dojeli jsme akorát na oběd, prohlédli fabriku a pokecali s lidma z planningu. Byla to moje první návštěva velké továrny a musím přiznat, že jsem byl celkem unešen. Nekonečný proud materiálu, stovky metrů pásů a strojů a sem tam nějaký ten člověk. Se mi vybavily obrázky z Metropolis od Fritze Langa. Dost bylo práce, tak jsme vyrazili omrknout centrum města:

Münster

Münster


Münster centrum

Münster centrum

Pak na panáček a pokec s kolegou na hotelu a šup spat. Zásadní turistická nevýhoda takovéhoto business cestování je, že přes den je člověk „v práci“ a do města a za zábavou se dostane jen večer. A to už není úplně ideální na focení, nehledě na fakt, že hotel je často někde na okraji a do města je lepší jet autem, takže si člověk ani pivko/vínko nedá.

Ráno snídaně a přejezd zpátky do Nizozemska, tentokrát do města Breda. Dojeli jsme klasicky na oběd :-D Po obědě představování dalším kolegům, se kterýma budeme celkem často v kontaktu. V Nizozemsku je jiná pracovní morálka. Soudím alespoň z toho, co jsem viděl a zažil. Nizozemci taky nepijí vodu. Člověk by měl vypít alespoň 1,5 L vody denně? Nizozemci vodu nepijí, pijí místo toho kávu. Až uvidíte Nizozemce pít vodu, pošlete mě fotku. Já viděl jen kafe, kafe, kafe. V kanclu opět všichni moc fajn. Pořád se o něčem plká, sem tam jsme si ukázali i kousek práce a neustále pili kafe a něčím se cpali

Pauza v práci

Pauza v práci

První večer pršelo a navíc jsme byli celkem daleko od centra, takže jsme se jen najedli a šli celkem brzo spát. Druhý den (čtvrtek) jsme pracovali o maličko víc a po práci vyrazili omrknout Bredu a dát si hranolky. Hranolky v Belgii a Nizozemí nejsou jako u nás. Ale pořádné bramborové chutné hranolky. Na výběr je většinou aspoň 5 omáček (knoflook-česneková je nejlepší). Byli jsme zase autem, takže jsem neochutnal žádný místní pivní speciál :-(

Breda je krásné studentské město. Byli jsme venku zrovna ve čtvrtek, kdy město žije a studenti chodí ven. Do Bredy se ještě rozhodně musím podívat… (ideálně v létě, když budou místní zahrádky plné).

Kavárny v Bredě

Kavárny v Bredě


Breda

Breda

V pátek už jen snídaně na hotelu a přejezd na letiště, vrátit auto, dát si kafe a odlet do ČR. Btw. hotely ze sítě Van Der Valk jsou vážně hodně dobrý cestovní standard.

Nový rok 2011

Závěr roku 2010 a začátek toho dalšího byl celkem hektický a plný změn. Začněme u toho, že jsem se konečně odhodlal a dal svou první výpověď z práce ;-) Nicméně až po té, co jsem si našel práci jinou. Nerad riskuju a taky bych neměl za co žít, kdybych byl bez práce. V Brně pro lidi s mojima „zkušenostma“ (a nárokama) už nic extra lepšího nebylo, takže jediná cesta vedla do velkoměsta. Takže su v Praze. Po 2,5 letech života v Brně příjemná změna. A ty kecy Praha/Brno/cajzli bla bla sou o hovně. Debilové žijí všude, stejně tak jak normální lidi. Ceny potravin, alkoholu atd. stejné jak v Brně. Všecko sou to předsudky.

Díky bohu sem též konečně dostudoval. Nicméně psát diplomku po večerech a o víkendech při práci nedoporučuju. Znamenalo to, že v listopadu a prosinci jsem prakticky neměl čas na lidi, které mám rád :-( Takže velká omluva vám všem.

Ty poslední týdny v Brně proběhly strašně hekticky, snažil jsem se využít čas nejpříjemnějším možným způsobem. A ani nevím jak a je ze mě naplavenina. Abych v téj Praze nezblbnúl, tož sem začal číst Slovácko sa súdí aj nesúdí ;-)

Refresher

Milý deníčku,

lehce sem tě zanedbával. No, co se dá dělat. Byly jiné priority. Nicméně se k tobě zkusím vrátit.

Kde jsme přestali?

Během minulého roku a začátku roku 2011 se toho přihodilo dost. Kamarád David se oženil. Zjistil jsem, že sada na petanque může posloužit jako držák na pivo:

Petanque sada - držák na pivo

Držák na pivo

Zjistil jsem, že Roháče jsou fakt nádhera

Slovensko - Roháče

Slovensko - Roháče

Brno a ČR opustila skvělá kamarádka Kim :-( Nicméně farewell party byla naprosto luxusní

Bye bye kimi

Bye bye kimi

Opět sem navštívil bráchu ve Švajcu a dal si flambované pivo. To fakt stojí za to. Velká show, celá hospoda na nás hleděla. I když to na fotce moc nevypadá, tak ta sklenice je fakt velká. Dolů se naleje alkohol, zapálí a pak šup tam s pivkem. Obsah alkoholu je poměrně dost vysoký…

Zurich - Flambované pivo

Zurich - Flambované pivo

Za zásluhy v práci jsem byl vyslán na návštěvu zákazníků. Utužit vztahy. V Eindhovenu není nic extra k vidění, obzvlášť, když je tam člověk sám. Nicméně byla zrovna v Technische Universiteit Eindhoven výstava World Press Photo, takže luxus. A hlavně, hlavně… zrovna 24/9 byl koncert mojich oblíbenců Boef en de Gelogeerde Aap v slavném 013 v Tilburgu. Koncert byl fucking vet.

Zo Moeilijk – Kleermakers:

Hlavní hvězdy večera Boef en de Gelogeerde Aap – Vind Ons:

Pak přejezd do Belgie, měl jsem odlétat z Brusselu, nicméně zrovna se stávkovalo, takže sem byl nucen zůstat další noc. Zjistil jsem pozdě, že se nelétá, snad všecko v Brusselu obsazené. Takže na hotel až do Aalstu. Večeře, spat a pak druhý den šup domů do Brna.

Het einde van mensen in 1967

Herman Brusselmans je mimořádně plodný autor. Počítat se mi to nechce, ale knih vydal zcela jistě přes 30 (viz článek na Wikipedii).

Het einde van mensen in 1967 se skládá z pěti povídek, které se navzájem proplétají a odehrávají ve fiktivní vlámské vesnici Lensbeke. Povídky jsou plné černého humoru, ironie a odkrývají zdánlivě klidný a nudný vesnický život.

Většina děje se odehrává po hospodách a kavárnách a postavy příběhů by nejeden mohl nazvat životními ztroskotanci. Život ze dne na den strávený v hospůdce, kde se člověk obklopí stejnýma lidma jako vždy, řeší se stejné problémy jako vždy…

Tempo knihy je velmi svižné, závěry příběhů překvapivé a atmosféra vlámské vesnice je vykreslena neobyčejně živě. A tak po přečtení skvělé, zábavné knihy, zůstává jedna jediná otázka:

Může být snůška hospodských příběhů považována za literaturu?

Ultramarín

Před nějakým časem jsem přečetl knihu Ultramarín, jejíž autorem je Henk van Woerden.

Proč se trápit s recenzí, když to za mě udělali jiní a erudovanější? Nechť promluví Martina Vitáčková.

Já z knihy rozhodně tak dobrý pocit neměl a hodnotím ji spíše jako slabý průměr, který nedoporučuji ke čtení. Některé pasáže jsou vcelku nápadité a příjemně se čtou, což ale celou knihu rozhodně nezachrání.