Čína, závěr

Návrat do Pekingu je jako návrat do Evropy. Na ulicích naprosto běžně potkáte cizince. Metro je anglicky značené. Ulice jsou čistější. Všechno je tak nějak západnější.

Spal jsem ve stejném hostelu jak posledně. Má fajn polohu, kousek od centra města a blízko vyhlášené barové uličky. Tam jsme se taky hned v pátek šli podívat. Nemohl jsem odolat a ochutnal jsem turistické lákadlo – škorpiony a larvy bource morušového:

skorpioni
skorpioni

bourec morusovy
bourec morusovy

Škorpioni jsou v pohodě. Nemají chuť, takže je osmaží a posolí a pak chutnají jak brambůrky. Larva bource je ale hnus. Moučná nahořklá chuť. Musel jsem se fakt přemáhat abych to snědl. A pak opět bary a hospůdky. Další den jsme si udělali picnic v parku a mkrli na Chrám nebes:

Chram nebes
Chram nebes

V neděli jsme vyrazili na zeď. Ráno začalo kapku nepříjemně, když mě taxikář zavezl na špatné nádraží – i přes to, že jsem měl adresu napsanou ve znacích. Pak jsem se snažil chytit na nádraží další taxi a byl jsem odchycen borcem, co uměl anglicky a už mě táhnul k autu. Auto nebylo označené jako taxi a nemělo taxametr. Snažil se mě přemluvit, že mě za 120¥ odveze. Ale nebyl jsem trouba. Jízda standardním pekingským taxi mě pak vyšla na 37¥. Takže jezdit označenýma taxíkama se vyplatí 🙂 Pak jsme jeli na nejbližší úsek zdi. Zeď je pěkná, ale je to prostě jen zeď:

Velka cinska zed
Velka cinska zed

Navíc byla mlha a lehce pod mrakem. Chvilku i pršelo. Prostě nic moc. Vzdálenější úseky zdi jsou míň nacpané turistama a poetičtější. Nehledě na nehoráznou řadu lidí čekajících na zpáteční bus. Nechali jsme se nalákat nějakou ženskou na jízdu taxíkem za velmi přiměřenou cenu. Vyklubal se z toho mikrobus původně pro 6, kde nás jelo 9. Naprosté jatka.

V pondělí jsem se byl podívat do Zakázaného města a na náměstí Tiananmen:

Zakazane mesto
Zakazane mesto

Oboje je obrovské. Náměstí nebeského klidu bylo lehkým zklamáním. Čekal jsem zvláštní atmosféru, ale je to prostě normální (obrovské) náměstí. Pak jsem ještě stihnul olympijské stadiony, proslavené Ptačí hnízdo:

Ptaci hnizdo
Ptaci hnizdo

Osvetleni - ptaci hnizdo
Osvetleni - ptaci hnizdo

Pak nakoupit na Silk market suvenýry domů, na fantastickou pekingskou kachnu s ex-spolužákem z výšky, na pivo, pokec, vyspat se… a další deštivé ráno už na letadlo a zpátky do srdce Evropy.

Číňani jsou moc milí lidé. Taxikář, který mě vezl na letiště mě nabídnul žvýkačku. V Xianu nám nějaká mladá paní (slečna?) nejen poradila správný autobus, ale i zaplatila lístky. Když je čínským mužům horko, tak si vyhrnou tričko a větrají pupek. Na ulici potkáte lidi v pyžamu, nosí ho, protože je pohodlné. Prodávají se dokonce speciální pyžama na ven.

Ještě se vrátím.

Díky Milane a Lucko, že jste se o mě tak pěkně starali 🙂

Čína, díl druhý

Z lehkým odstupem se dostáváme k druhé části mého „putování“ po Číně. Posledně jsme skončili v neturistickém Wuhanu.

Po propařené noci (nic neobvyklého ve společnosti Milana 🙂 ) jsme vyrazili za řeku. Je tam místní trh se zvířátkama, spousta baráků v evropském stylu, obří nákupní centra a Starbucks! Díky Bohu za dobrou kávu. V parku mají taky velmi vtipný globus:

globus - wuhan
Globus

Večer brzo do postele. Další den jsme měli v plánu cestu do Xianu. 14 hodin spacím vlakem za 249¥. V „kupé“ je 6 lidí. Ale není to úplně kupé, protože levná třída nemá dveře. Takže celý vagon je jen rozdělený do jednotlivých kójí po šesti lidech. Naše povlečení nebylo úplně čisté… Náš vlak nevyjížděl z Wuhanu, takže v něm spali předchozí cestující. Nicméně se nám podařilo ukořistit nové z jiných postelí. Na spaní jsme si dali pivo (=spoustu piv a skoro jsme nespali). Pak jsme se ubytovali v celkem fajném hostelu a šli objet místní hradby na kolech, navštívit mešitu a vyhlášené tržiště. Na hostelu jsme potkali dva Slováky, co cestovali po světě a večer s nima pak skočili na pivko. V Xianu mají v muslimské čtvrti vyhlášené knedlíčky, takže večeře byla jasná:

knedlicky
xian - knedlicky

Ve čtvrtek jsme vyrazili na hory – Huashan. Na oběd nudle z kbelíku:

obed
obed- nudle
a pak jen dlouhá cesta vzhůru. Nekonečné množství schodů. Solidní vedro. Chrámy předělané na hospody. Ubytko na samotném Východním vrcholu za 100¥ bylo solidně předražené, ale za ten západ a východ slunce to stálo:
sunrise
sunrise

Hory byly rozhodně mimořádně vydařené. Člověk si taky trochu odpočinul od lidí. Pak následoval výlet po xianských diskotékách a dlouhý spánek další den.

xian - disco
xian - disco

Po obědě jsme vyrazili do muzea a na pagodu s poetickým názvem Malá divoká husa

Small Wild Goose Pagoda
Small Wild Goose Pagoda

Z pagody byl krásný výhled na Xian:

xian
xian

Večer klasicky pivo na náměstíčku u Bubnové věže

Bubnova vez
Bubnova vez

Z Xianu je to kousek na slavnou Terakotovou armádu, takže to jsem nemohl vynechat. Nicméně je to „jen“ obří hangár plný hliněných vojáků. Nečekané. Vstup byl za 45¥ pro studenty. Cesta autobusem zpátky do Xianu byla masakr. Dvouproudá silnice velmi solidně zacpaná. Řidič autobusu byl pravděpodobně bývalý jezdec nelegálních pouličních závodů. Brzda plyn. Bez přestání troubil. A asi minutu jsme jeli v protisměru a předjížděli kolonu… Pak cesta vlakem zpátky do Wuhanu. Vlak byl podstatně hnusnější a zaplivanější než předtím. Ale člověk si zvykne na ledacos. Ve Wuhanu jsem pak vyrazil na slavnou Yellow Crane Tower:

yellow crane tower
yellow crane tower

Dalších pár dní jsem se spíš flákal po městě, sem tam zašel někam do chrámu, do Starbucks na kafe, kecal s lidma, mrknul do muzea a galerie

Return of Hong Kong to China
Return of Hong Kong to China

Pohodový čtvrtek byl zakončen koncertem ve Voxu. Nizozemští Monokino. A hodně solidní Jon Shina. Alkohol. Kuřecí pařátky. Spát až nad ránem. V pátek odlet do Pekingu.

Čína, díl první

Poprvé v životě jsem si dopřál exotickou dovolenou a podíval se do Číny – lákavé destinace s obrovským množstvím památek, přírodních krás, kulinářských překvapení a spoustou lidí.

Díky tomu, jak je Čína velká, je nemožné během dovolené trvající jen cca. 20 dní Čínu vlastně poznat. Odletěl jsem z ČR 28.4. a vrátil se 18.5. večer.

Kde začít? Všichni si myslí, jak je to drahá dovolená, takže počítejte se mnou…

    Přibližná cena:

  • Zpáteční letenka – 13.700 Kč
  • Vízum (via SA) – 1.750 Kč
  • Vnitrostátní letenka – 5.700 Kč
  • Pojištění – 950 Kč
  • Na útratu – 18.000 Kč
  • Parfém na zpáteční cestě – 1.450 Kč

Nicméně jsem kus ušetřil tím, že jsem několik nocí spal u kamaráda 🙂

Při příletu si nejde nevšimnout toho, jak je Čína hnědá a suchá, při pohledu z letadla poblíž Pekingu. Velký kontrast ve srovnání s odletem z Amsterdamu. Na letišti jsem odchytil taxikáře, vrazil mu do ruky vytištěné jméno a adresu ho(s)telu v pinyinu a dokonce vytisklou mapu. Nikdo nemluví anglicky. Ani taxikáři. Následovalo dvouhodinové ježdění taxíkem po městě, protože jsem se spoléhal spíš na mapu. Mapa byla bohužel na hostelworld.com zrovna špatně. Díky pomoci kamarádky jsem naštěstí ho(s)tel našel. Měl jsem rezervované lůžku v pokoji pro 4, ale po příjezdu tvrdili, že je pokoj bohužel plný a že jediné volné je jednolůžko s vlastní sociálkou, ale za příplatek. Kamarádka Lucka, která už ví, jak to v Číně chodí, se ujala slova a nakonec jsem spal za pár euro sám v pěkném pokoji (dokonce s evropským-sedacím wc 🙂 ). Ho(s)tel je ve skvělé staré čtvrti tzv. hutongů, poblíž Bubnové věže, 5min pěšky od stanice metra a co by kamenem dohodil od uličky plné barů.

Restaurace poblíž hotelu, Peking

V Číně je na skoro na každém rohu nějaký chrám. Já bydlel nedaleko od Yonghe Lama Temple.

Yonghe Lama Temple

MHD je v celé Číně hrozně levné. Metrem po Pekingu za 2¥ (cca. 6 Kč) za jednu jízdu kamkoliv jedete. Taxíky jsou taky za velmi lidové ceny, takže když prší, vyjde levněji jet taxíkem, než si kupovat deštník.

V Pekingu je vyhlášený Silk Market – magnet na turisty plný fake zboží od elektroniky (iPhone) přes oblečení a hodinky po golfové hole. O ceny se smlouvá, takže mě letní kalhoty vyšly místo původních 620 na 100¥ (cca. 300 Kč).

Jídlo v restauracích je (podle očekávání) levné a výborné.

Hned druhý den jsem letěl do Wuhanu. Z letiště do kampusu, kde bydlí kamarád jsme najeli 60km šíleným provozem. Číňani neuznávají jízdní pruhy a vůbec se při řízení řídí podivnými pravidly. Neustále troubí a vyblikávají auta před sebou dálkovýma světlama. Na dálnici se 3ma pruhama se vedle sebe v jeden moment sjelo 6 aut. Po krajnici jel v protisměru malý náklaďáček s rozsvícenýma dálkovýma světlama apod. Hned jsme skočili na korejskou večeři (krutě ostrá), vyložit věci u Milana a vzhůru do baru Folk Hand (aka Wuhan Prison), kde jsme byl seznámen se spoustou skvělých lidí (např.Wu Wei). Wuhan Prison je obchod s punkovým oblečením a muzikou a hned vedle je bar Folk Hand. Wuhan žije punkem a rockem. Folk Hand má skvělou atmošku, zadarmo fotbálek, místní (nejlevnější) pivko Snow za 5¥ (15 Kč) (ale i belgické Leffe; a Absinth z ČR) a legendární záchod

Záchod ve Folk Hand

Následoval přesun do vyhlášeného clubu Vox, spousta alkoholu a návrat za světla.

Vox club

Ve Wuhanu byl zrovna o víkendu dvoudenní hudební festival, kde se ukázali například Protoss (metalisti z Hong Kongu). Video je přímo z toho festivalu:

Nebo nezapomenutelní AV OKUBO, jejichž kytarista se opil mojí slivovicí:
.

A můj oblíbený hip hop a MC Big Dog:

MC Big Dog je samozřejmě tak trošku rebel a v průběhu koncertu ho pak uklidňovala policie:

MC Big Dog - Wuhan hip hop
Mc Big Dog

Domů jsem si odvezl cdčka všech tří výše zmíněných 🙂 Několik večerů jsme takto propařili. Ve Voxu se jednou trošku poprali černoši (ehm, Afroameričané) s Číňanama. Samozřejmě kvůli ženským. Na Číně je fascinující, kolik je v ní černochů-studentů. Snad nikde na světě není víc černochů než v Číně a všichni do jednoho studují. Novodobá kolonizace skrz vzdělání může začít.

Wuhan vlastně vzniknul spojení tří měst (Wuchang + Hankou + Hanyang) a má zhruba 9 milionů obyvatel, ale v ČR ho samozřejmě nikdo nezná. Město je to obrovské a má jeden zásadní problém. Nemá metro. To se teprve staví, takže dopravní zácpy jsou na denním pořádku a jízda autobusem může občas trvat déle, než je zdrávo. Naštěstí vyjde jízda klimatizovaným busem na 2¥ (cca. 6 Kč) a neklimatizovaným na 1¥.

Pokračování příště.