Díra u Hanušovic

Z nostalgie po moravském venkově (a na doporučení) jsme zašli na film Miroslava Krobota. Abych neopakoval příliš toho, co už bylo řečeno, mrkněte na recenzi Františka Fuky, se kterou víceméně souhlasím. Snad bych až tolik nezdůrazňoval, že jde o komedii. Hodně záleží na tom, jak si to divák přebere. Ale film je to opravdu moc pěkně natočený!

Nejsu si zcela jistý, jak to mysleli s tím nářečím. Vcelku se drží hanáckého, nicméně na začátku filmu Maruna řekne něco ve smyslu zajdu/jdu na „vobec“. Pokud to nebyl metahumor, tak to tam opravdu tahá za uši.

Na vesnici se furt jen žere a chlastá. Protože nemají kavárny. Kdyby měli kavárny, tak nežerou králíka (nechlemtají režnou) ale chodí s ostatníma hipstrama např. do Neustadtu.

Cesta za horizont

Nedávno jsem díky online filmovému časopisu 25fps vyhrál dva lístky do kina na film Cesta za horizont. Takže jsem poprvé mrknul do Lucerny (krásné kino), viděl Františka Fuku a ochutnal rumunské víno.

Doporučuju si přečíst následující recenze – od Franty a od 25fps.

Moje dojmy se spíš podobají recenzi na 25fps. Film byl dobrý a to hlavně po vizuální stránce a díky výkonu již zesnulého Guillaume Dépardieu.

Moon

Film Moon je absolutní pecka. Na sci-fi si nijak zvlášť nepotrpím, ale od doby, co jsem viděl v kině upoutávku a pak několikrát mrknul na trailer na Youtube mě bylo jasné, že tohle chci vidět.

Děj je vcelku prostý. Sam Bell pracuje na Měsíci a brzo má vypršet jeho smlouva a on se bude moct vrátit k ženě a malé dcerce. Většinu času mluví jen s počítačem jménem Gerty (výborné smajlíky + hlas Kevina Spaceyho). Pak se ale přihodí nehoda a z havarovaného měsíčního vozidla ho zachrání on sám. Kdo je kdo? Kdo je klon? Oba Samové začnou spolupracovat a pátrat po nesrovnalostech…

Ve filmu je pár vtipných momentů, ale celkově spíše provokuje k zamyšlení. Je klon jen produkt, který vlastně život nežije? Jakou etickou normu použít při interakci s klonem?

Film je okořeněn vynikajícím hereckým výkonem Sama Rockwella a kvalitní hudbou. Za titulky díky Františku Fukovi.

The Limits Of Control

Hranice ovládání od Jima Jarmusche. Výborný film. Mám rád Jarmusche, mám rád Isaacha De Bankolé a mám rád gangsterské filmy, respektive osamělé zabijáky.

Prostě stylovka. Vizuálně nádherný film, kde se málo mluví, pije kafe, a lidi, se kterýma se černoch-zabiják setká se ho neustále ptají „Are you interested in films/science/whatever, by any chance?“. Teda ptají se až po té, co se ho španělsky zeptají, jestli mluví španělsky. Na čež obligátně odpoví „No“.

Srovnání s Ghost Dog: The Way Of The Samurai je samozřejmé. Vizuálně je lepší The Limits Of Control, ale stejně mám radši Ghost Doga. Ghost Dog je svým způsobem jednodušší, protože je zřejmé co a proč dělá. Divákovi je všechno usnadněno. Hranice ovládání budete buď milovat nebo nenávidět. Já si je zamiloval.

[rating:8/10]

Ik ook van jou

Nizozemské romantické drama. Potřebujete vědět víc? 🙂

Mladý nezkušený Erik se náhodou zamiluje do vcelku sexy dívčiny jménem Reza. Zamiluje = vyspí se spolu. Nicméně pak pokračují v opravdovém vztahu, bydlí spolu a většinu času stejně tráví v posteli. Reza je tak trochu magor a zatímco v jeden moment po Erikovi šílí láskou, tak je schopná během pár minut absolutně otočit a udělat největší žárlivou scénu na světě. No a pak se s tím nějak vyrovnávají, rozchází atd.

Ten film je prostě špatný. Erik vypráví o své první opravdové lásce během dovolené ve Francii, kdy ho balí celkem švarná černoška. Některé scény nedávají moc smysl – Erik si zvrtne kotník a ta štíhlá černoška ho nese přes rameno lesem… Usíná u zapálené svíčky apod. Nelogičností je tam víc a jediné co film trošku zachraňuje je jakýsi soucit s Rezou, která trpí nějakou psychickou nemocí a nemůže si pomoct.

[rating:4/10]