Degustace: Jižní Tyrolsko a Friuli

Vinodoc: Friuli a Jižní Tyrolsko
Vinodoc: Friuli a Jižní Tyrolsko

Po krátké odmlce jsem opět navštívil degustaci organizovanou dovozcem specializovaným na Itálii, firmou Vinodoc. Zaměření bylo tentokrát na regiony Jižní Tyrolsko a Friuli. Na Friuli jsem se moc těšil, vzhledem k tomu, že jsme tam byli loni na dovolené (viz krátce v zápisku z  2016) a tamní vinařství Il Carpino mám moc rád. Taky pár dalších víceméně náhodně ochutnaných vín z Friuli mně přesvědčilo, že se mi tento region líbí.

Od Jižního Tyrolska jsem čekal svěží vína spíše lehčího charakteru, ovocná s příjemnou kyselinkou.

Degustační list obsahoval následující položky:

1. Valle Isarco Silvaner DOC 2014, Cantina Bolzano
2. Alto Adige Chardonnay DOC 2014, Peter Zemmer
3. Alto Adige Müller-Thurgau „Gfril“ DOC 2015, Peter Zemmer
4. Alto Adige Gewürztraminer DOC 2013, Peter Zemmer
5. Vigneti delle Dolomiti Bianco „Cortinie“ IGT 2014, Peter Zemmer (Wine Spectator 90 bodů)
6. Friulano Collio DOC 2014, Mario Schiopetto (James Suckling 90 bodů)
7. Pinot Bianco Collio DOC 2014, Mario Schiopetto (James Suckling 92 bodů)
8. Sauvignon Collio DOC 2014, Mario Schiopetto (James Suckling 92 bodů)
9. Alto Adige Lagrein „RAUT“ DOC 2013, Peter Zemmer (Wine Spectator 88 bodů)
10. Vigneti delle Dolomiti Rosso „Cortinie“ IGT 2011, Peter Zemmer
11. Rivarossa“ Venezia-Giulia IGT 2013, Mario Schiopetto

Úvodní Silvaner bych snad na slepo ani nepoznal, protože projev byl velmi odlišný od Sylvánského, jak ho mám napito já (z Vinařství Kadubcovi z Lipova). Jihotyrolský sylván byl expresivní ve vůni s vyšší barvou a hlavně na patře byl hutnější se středním tělem a s projevy nazrálosti (ročník 2014). Sylván z Moravy jsem pil zatím vždycky poměrně dost mladý a měl podstatně tenčí tělo.

Z Jižního Tyrolska mě uchvátilo cuvée Vigneti delle Dolomiti Bianco „Cortinie“ IGT 2014, což pro mně bylo i víno večera. Tady přesně platilo, že celek je víc než jednotlivé části a odrůdy Pinot Grigio, Chardonnay, Sauvignon a Gewurztraminer vytvořili lahodnou symfonii. Elegantní víno.

Vína z Friuli po předcházejícím vzorku neměla lehkou roli a hned první vzorek Friulano Collio taktéž z ročníku 2014 i přes skvělé hodnocení v Gambero Rosso (nejlpepší bílé víno za rok 2016) mně nějak minul. Rád bych ho zkusil znova za jiných podmínek. Víc mi vyhovoval následující vzorek Pinot Bianco Collio DOC 2014, který byl pil znova s chutí.

Friuli samozřejmě ještě dám šanci. Možná mi prostě spíš neseděla vína z vinařství M. Schiopetto., každopádně se tím nenechám rozhodit. Každému chutná něco jiného 🙂

Degustace: Úchvatné Toskánsko

Toskánský výběr

Ve čtvrtek 9.2. dělal Mikuláš Duda (aka Podkorkem) z firmy Vinodoc degustaci vín z Toskánska. Itálii mám rád, v Toskánsku jsem jednou byl, takže to byla jasná volba. Samozřejmě jsem si taky chtěl rozšířit znalosti a přechutnat něco ze sortimentu Vinodoc.

10 vzorků naceněno férově těsně pod 400Kč. Velká degustační místnost na Pankráci, sešlo se odhadem cca. 25 lidí.

Bílých vín v Toskánsku moc nenajdete, nicméně 2 vzorky se na degustační list dostaly a z nich byl můj jednoznačný favorit zahajovací Vernaccia di San Gimignano „Le Grillaie“ DOCG 2014, Melini. Zhmotnění slunné bezstarostné dovolené na Apeninském poloostrově. Nic extrémně složitého, lehké/střední tělo, svěží, chlastací. Dokonce jsem v barvě rozeznal zelenavé odlesky, které jsou pro tuto odrůdu typické.

Červené vzorky nabídly srovnání vždy dvou vín. Z Chianti mi víc sedlo Chianti Classico DOCG 2013, Castello di Monsanto. Ze Supertoskánců mne oslovilo víno Bolgheri Rosso „Varvara“ DOC 2013, Castello di Bolgheri s nádhernou vysokou barvou a delikátní kombinací šťavnaté ovocitosti a sladkosti.

Ze dvou Vino Nobile di Montepulciano u mně vyhrál vzorek od vinařství Bindella: Vino Nobile di Montepulciano „I Quadri“ DOCG 2012. Jemné, svěží, elegantní.

Mikuláš Duda v akci

Poslední dvojicí byly vína z apelace Brunello di Montalcino. Oba vzorky byly moc fajn, ale o kousek lepší bylo Brunello di Montalcino „Pelagrilli“ DOCG 2011, od Siro Pacenti. Určitě by mu prospěl ještě nějaký ten rok zrání, ale v pohodě pitelné už teď a vykazuje známky fajn nazrálosti s dochutí lehce evokující tabák.

Shrnuto a podtrženo, krásný průřez Toskánskem.

2016, část 1

Ke konci roku (případně na začátku toho nového) je ideální čas bilancovat. Mladší už nebudeme (pokud nenastane zásadní medicínský zvrat), paměť se bude jen zhoršovat a v šedi každodennosti a pravidelného pracovního rytmu člověk často zapomene, co že to vlastně všechno prožil. Zaslepenost detaily nedává možnost podívat se na uplynulý rok jako na jeden celek. Takže krátká rekapitulace, abych se přesvědčil, jak krásný a bohatý rok to byl.

Leden

munch-gogh

Hned z kraje měsíce přijeli na návštěvu do Prahy moji drazí rodičové. Během pracovní cesty v Nizozemsku se mě podařilo dostat na skvělou výstavu Munch : Van Gogh, ze které jsem byl nadšený.

Tradičně jsme mrkli na Hanácký bál a podruhé na straňanský krojový ples.

 

Únor

Pokud se nepletu, tak kromě vcelku zajímavého business tripu do Istanbulu se nic závažného nestalo. Vzhledem k okolnostem jsem měl možnost si i v rychlosti proběhnout kousek města a bylo to moc fajn. Vrátil bych se tam moc rád.

 

 

A kam bych se taky rád vrátil je Tábor, kde jsme byli otestovat jak se daří naturálním vínům mimo Prahu ve vinném baru Thir nadšence Honzy Čulíka. V Táboře se nedoporučuje sahat na Žižku. Ale rozhodně sáhněte po něčem v Thiru, protože mají úplně všechno skvělé.

 

 

Výborné jídlo z lokálních surovin. Naturální, přírodní, autentická, bio, eko, organická, vegetariánská, veganská, bez přidané síry či nějak podobně nazývaná vína umí Honza skvěle představit a nabídka po sklence na baru skýtá možnost si otestovat vlastní chuťové preference.

 

 

Březen

Stihli jsme rodinný bowling, kde jsme sice nezazářili výsledkama, ale potěšili účastí. Přechutnali jsme famózní vína od Petra Kočaříka ve Vinotéce u Lachtana.

V roce 2015 jsme vyrazili na Velikonoce na výlet do Vídně spolu s mýma a ženinýma rodičama. Loni jsme ve stejné sestavě vyrazili do Budapešti. Prosvištěli jsme pár hipsterských kaváren, pováleli se v lázních a nachodili dost kilometrů po městě. V Ústí nad Labem jsme byli omrknout jedno auto na prodej. Bylo to poprvé, co jsem byl v Ústí a byl jsem překvapen jistou industriální krásou toho města.

Duben

Byl to poměrně vydatný měsíc. Po letech dřiny a potu jsme koupili auto. Starší sestřenka se vdávala. A vzhledem k tomu, že kamarád se chystal ženit, tak jsme byli na takové menší rozlučce se svobodou u Petra Korába v Boleradicích. Počasí vyšlo naprosto luxusně, Petr je skvělý hostitel a vína má moc pěkná. Masivní přísun chutného pohoštění zcela překonal všechna očekávání.

Rušný měsíc zakončovala brněnská akce s názvem Víno není vinno. Kde jsme se sešli ve víceméně klasické sestavě obohacené o slovensko-polského kamaráda Miloše.

 

 

 

Květen

V květnu jsem měl tu čest být za svědka na svatbě dlouholetého kamaráda. Počasí vyšlo přesně podle objednávky. Povinnosti svědka jsem zvládl bez ztráty kytičky a pivo, víno a slivovica tekly proudem.

 

 

 

V roce 2016 jsme si taky zopakovali dovolenou v Liptovské Štiavničce (areál Chaloupkovo) ovšem v pozměněné sestavě. Měli jsme neskutečnou zásobu lahví vína a myslím jsme jim totálně odrovnali popelnice na tříděný odpad (sklo 🙂 ). Měli jsme sebou mistra grilu, takže jsme se vydatně nacpávali vším možným a trošku pochodili po okolních pahorcích a samozřejmě navštívili poloprádzný aquapark Tatralandia. Válení v teplé vodě s výhledem na okolní zasněžené vrcholky má svoje kouzlo.

Zámecký košt vína v Bučovicách je stálicí v mém vinném kalendáři. Do Bučovic jezdím tak dlouho, že už ani nevím, kolikrát jsem tam vlastně byl. Pravda, kvůli kvalitě vína to tak úplně není. Nicméně návštěva starých kamarádů, cimbálová muzika a 800-1000 vzorků, mezi kterýma se dá ulovit aj něco dobrého, to vždycky stojí za to.

 

No a kvalitativně jsme to s vínem dohnali na Praha pije víno. Novoměstská radnice sice nemá to kouzlo jako Troja, ale festival je to organizačně skvěle zvládnutý a potkat na jednom místě tolik fantastických vinařů je záslužný počin.  Pro mě bylo největším objevem vinařství Il Carpino z italsko-slovinského pomezí.

Červen

Hned z kraje června jsme vyrazili aj s našima na týden do Itálie. Byla to vynikající dovolená.  Jedno auto, dva řidiči. Hrubý plán cesty načrtnut předem a detaily se řešily na místě. Lago di Garda, Verona, Sirmione, Vicenza, Castelfranco, Asolo, Treviso, Grado, Aquileia, Palmanova, Trieste, Gorizia, Udine a pár menších vesniček nebo městeček. A samozřejmě trocha vína ve fantastickém vinařském regionu Collio (součást Friuli-Venezia Giulia), kde jsme navšívili vinařství Il Carpino. Franco Sosol sice neumí anglicky, ale jeho žena Ana umí výborně, takže nás degustací provázela ona. Po pár skleničkách jsme si jakž takž popovídali i s Francem, který umí jak italsky, tak slovinsky a slovinština je přeci jen našinci bližší než italština. Jejich vína mně oslovila už na Praha pije víno, kde je prezentoval jejich syn a možnost ochutnat je v místě jejich vzniku byla jasná volba.

Projeli jsme celou současnou nabídku a já byl nekriticky nadšen. S Francem jsme pak ještě proběhli vinice a ve sklepě zkusili pár mladých vín. Domluva byla směsí slovinštiny a češtiny, ale sedli jsme si, takže na pohodu. Pak nám ještě doporučili svou oblíbenou restauraci, kam nás všichni doprovodili a darovali nám lahev k večeři.

Konec měsíce byl ve znamení folkloru – poprvé jsem se podíval na festival ve Strážnici.

Červenec

Na začátku července jsme trochu projeli naši krásnou zem. Sloup v Čechách, Pekelné doly, Zákupy, Cvikov, Bečov nad Teplou, Mariánské Lázně, Plasy, Kuks, Náchod… V Náchodě můžeme rozhodně doporučit hotel Bonato. Kvalitní jídlo, kvalitní ubytování. Nevím, jestli v okolí Náchoda je něco podobně dobrého, pokud nechcete hledat, tak Bonato nezklame. V okolí Náchoda stojí za návštěvu pěchotní srub Voda, případně pěchotní srub Březinka, v kopci kousek nad Náchodem a vyplatí se přejet hranice a podívat se do lázeňského městečka Kudowa-Zdrój.

V závěru července jsme se vydali za teplem na italský ostrov Ischia. Kdo yb řekl, že spojení termálních pramenů a horkého jihu Evropy může tak hezky fungovat? Z Ischie jsme vyrazili na jednodenní výlet do Neapole. Tam bych se moc rád vrátil. Nejsevernější město Afriky?  

Chaos. Krása. Hořké kafe (holt italský typ pražení). Skvělá pizza. Ucházející víno v autentických kavárnách.

Jinak Ischia je skvělý ostrov na povalování, opalování a čtení knih. A ne, není to jen ostrov pro důchodce!

 

Srpen

Měsíc pozitivně poznamenaný Autentikfestem v Boleradicích. Měli jsme zajištěné ubytování, počasí vyšlo skvěle, fajn parta. Prostě mimořádně vydařené vinné povyražení. Snad jen k jídlu (rozsah nabídky) jsme měli nějaké ty výhrady.  Vína všechny excelentní. Tentokrát mě (z dosud nepoznaných končin) zaujalo Maďarsko a to konkrétně Orsolya Pince. Tak jsem si vzal na pána e-mail, že se ho někdy vydáme navštívit.

Taky se vdávala kamarádka od ženy, takže jsme to roztočili na Moravě. Počasí opět jako ze žurnálu, pivo z místního menšího pivovaru vysoce nadprůměrné, vdolky lahodné a nálada uvolněná.

Jánošíkův dukát je už taky tradicí, takže jsme nemohli chybět a poslední víkend v srpnu jsme si ještě střihli Otevřené sklepy ve Velkých Bílovicích, které jsme zároveň pojali jako symbolickou rozlučku s kamarádem, který se stěhoval do USA. Pro upřesnění – z otevřených sklepů jsme navštívili jen Osičku. Je to naše stálice. Opět to byl poučný a povznášející zážitek.

 

Toskánsko, část třetí

Ponte Vecchio
Siena, Itálie
Siena, Itálie

6.9. dopoledne jsem opět vyrazili do Sieny, prošli se, dali si zmrzlinu (zkuste určitě tu s panna cottou) a poměrně brzo odjeli, protože město se zaplnilo autobusy s důchodci. Projeli jsme krásnou krajinu a sebevražedné silničky v Chianti a zamířili do Florencie. Opět jsme využili služeb Airbnb a ubytovali se kousek od centra. Pěšky jsme to měli cca. 10 min k hranicím historického centra, takže jsme auto odstavili na parkovišti a chodili pěšky. První prohlídku Florencie jsme absolvovali v podvečer. Nerad bych, aby to vyznělo příliš rouhačsky, ale ve srovnání s relativně ospalou Sienou, Pienzou, Volterrou atd. prostě první dojem nebyl úplně oslnivý. Florencie je prostě velké město se vším, co k tomu patří. Víc jsme si všímali i těch nových částí města, velkoměstské šedi a špíny. Samozřejmě to následně vynahradí historické centrum, ale to je zase plné turistů 🙂 Každopádně jsme se moc dobře najedli a hezky prošli. Santa Maria del Fiore je prostě neskutečně monumentální. Na místním tržišti před kostelem Santa Maria Novella, kde zrovna končil trh se nám podařilo koupit 3 vína po 3 eurech (rosé bylo skvělé!) a ty jsem sebou tahal po zbytek večerní procházky. Nemohli jsme minout slavný most Ponte Vecchio.

Santa Maria del Fiore
Santa Maria del Fiore
Ponte Vecchio
Ponte Vecchio, Florencie

 

 

 

 

 

 

Pokračovat ve čtení „Toskánsko, část třetí“