Třetí týden v Nizozemsku

Po dvou poměrně divokých týdnech nastalo mírné zklidnění. V Groningenu se taky zrovna nekonaly žádné další koncerty, které by nás zaujaly, takže jsme po večerech vyráželi spíše za jídlem a pivníma speciálama.

Za návštěvu rozhodně stojí Dinercafé Soestdijk, kde je nejen skvělá atmosféra, ale i výborně vaří. Specialita severu Nizozemska je „groningse mosterdsoep“ hořčičná polévka. Jakkoliv divně to může znít, tak jsem snad lepší polévku nikdy nejedl. A steak byl taky fantastický:

steak | Soestdijk
steak | Soestdijk

Opravdovou pozornost si zaslouží taky (už jednou zmiňovaný) lokál Drie Gezusters. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem v nabídce napočítal přes 25 druhů piva. Prostředí je taky unikátní, propojené hospody, bary s odlišnou tematikou. Nádhera. Jedním ze speciálů je i Kwak

kwak | Drie Gezusters
kwak | Drie Gezusters

Když jsem byl v Drie Gezusters v roce 2009, tak po nás ještě za Kwak chtěli zálohu – botu. Prý je to klasický způsob, aby jim člověk neukradnul krígl. Bota nebo 5 euro. Já dal těch 5 euro.

Nesmím ještě zapomenout na poslední věc, kterou turista v Groningenu musí udělat – dát si fantastické hranolky. Na náměstí u stánku De Belg Waterloo. Poznáte ho jednoduše podle barev belgické vlajky a podle toho, že tam je furt plno.

Náš poslední večer vyšel hezky na čtvrtek (studentský večer), takže jsme vyrazili do města na pivo a následně zapařit do Pin-Up Clubu přímo na náměstí. Vstup zadarmo, za pultem se střídali dva djové a po půlnoci začalo být solidně plno. V nejlepším se má přestat, takže těsně před 2 jsme vyrazili domů.

V pátek zbývalo už jen nakoupit sýry a stroopwafels a sednout na vlak na letiště Schiphol.

V Nizozemsku bylo opět dobře. Velkou zásluhu na tom měli skvělí kolegové, kterým tímto děkuju.

Groningen
Groningen

Druhý týden v Nizozemsku

Tentokrát jsme odlétali už v neděli, protože jsme se museli dostat vlakem z Amsterdamu do Groningenu, což trvá cca. 3 hod. Cesta proběhla v klidu, ale museli jsme kousek busem, protože se spravovala trať – největší překvapení bylo, že sněžilo! Zrovna když jsme se vlekli z busu na vlak, tak na nás padaly sněhové vločky.

Shodou okolností je naše kancelář v Sappemeer, což kousek od Groningenu, kde jsem v roce 2005 jeden semestr studoval. Moc jsem se těšil na návrat. Groningen je krásné město. Studentské město. Eden City Hotel je kousíček od centra, takže poloha fajn, ale samotný hotel není žádný zázrak. Standard pokoj nemá zadarmo internet, takže s notebookem pěkně dolů do haly/restauračky. Taky na zácloně bylo nějaké svinstvo a koupelna byla malá. V principu žádný problém, ale zvyknul jsem si na Van Der Valk standard, který je přece jen znatelně vyšší. Cenou se od sebe moc neliší. Eden City Hotel má zas na chodbě mašinu na kafe a čaj, takže můžete vypít neomezené množství standardní automatové kávy nevalné kvality.

Bylo už celkem pozdě, když jsme dorazili do Groningenu, ale stejně jsme vyrazili na rychlou obhlídku večerního města a na večeři – hranolky ve FEBO hnedka na rohu hlavního náměstí Grote Markt. A ještě samozřejmě úvodní pivko v Drie Gezusters (Westmalle Triple), což je několik propojených domů na náměstí, kde jsou hospody a bary. Vlastně jedna velká hospoda. Po pivku jsme zamířili k hotelu, ale když jsme šli kolem jednoho baráku, tak nás upoutala muzika. Mrkneme dovnitř. Každou sobotu a neděli tam hrají zadarmo nějaké kapely. Pruim City, v hlavní ulici směrem na náměstí. Ten večer hráli Beever – eighties with a twist. Předělávky písniček od Michaela Jacksona, Franka Sinatry, Simon and Garfunkel, Men at Work etc. V klubu prakticky nikdo nebyl, tak jsme sedli před pódium a dali si pivko. Borci z kapely si to evidentně užívali, celkem řádili a muzika byla na fajnová. Tak jsme tam zůstali zhruba do půlnoci a ještě dostali cdčko od zpěváka 🙂 Míra neprozřetelně navrhnul panáčka meruňky před spaním… když sme dopili pulčana, tak sa šlo spat.

Drie Gezusters, Groningen
Drie Gezusters, Groningen

Vstávání bylo krušné, ale nějak jsme se okolo desáté dotřepali do kanclu v Sappemeer, kde jsme se snažili vytvořit dobrý první dojem na kolegy, kterým přebíráme práci (přesun kanclu z NL do Prahy, snížení nákladů). Ronald a Marion byli ale naprosto výborní a hnedka první den jsme se dost nasmáli, vypili nějakou polévku ze sáčku (Míra několik) a dali pěkně po holandsky kafe. Práce vypadala zvládnutelně, začali jsme pomaličku polehoučku. V pondělí po práci jsme nebyli schopni ničeho, tak jsme jen u Turka pojedli döner menu a šli spat.

Úterý v práci opět pohodička. Po práci jsme se rozhodli prozkoumat místní hospody a pivní speciality. Je běžné, že v hospodě je na čepu 6-8 pivek a dalších klidně 30 mají v lahvích. Na doporučení jsme zkusili Drie Uiltjes, ale kouřilo se tam a bylo tam celkem prázdno. V úterý se toho moc neděje. Dali jsme u jiného Turka večeři – turecká pizza za 5 euro. Fantazie. Následoval přesun do O’Ceallaish Irish Pub (ochutnávka pivek Duvel a Hertog Jan), kde bylo příjemněj. Pak ještě Chaplin’s Pub (fantastické pivo Triple Karmeliet), kde jsem v roce 2005 byl na pivo s našima, když byli na návštěvě Ale trošku se to změnilo. Skoro ve všech holandských kavárnách a hospodách se nekouří. Tady měli vzadu místnost oddělenou sklem, kde se mohlo kouřit. Chaplin’s Pub můžu fakt doporučit. Příjemné místo a mají vtipné pisoáry

Chaplin's Pub
Chaplin's Pub

Středa v práci klasika. Pohodička. Na oběd hranolky a eierbal (vařené vajco obalené v těstíčku s cibulí). A večer pak koncert Hurts. Já od nich znal jen jednu písničku (díky Ivi!), ale když mají koncert 5 minut pěšky od hotelu, tak se nedalo odolat. Už předkapela byla výborná, Holanďanka Pien Feith. Samotní Hurts se předvedli perfektně. Dobrá show. Skončilo se už v 23hod, tak jsme skočili ještě do Chaplin’s Pub na pivko.

Ve čtvrtek, prý nejlepší den na pařby, jsme začali velice dobře – Hollandse nieuwe (syrový sleď), kibbeling a Vlaamse Friet na večeři.

Hollandse nieuwe
Hollandse nieuwe

V Bellevue Cafe, což byl solidní pajzlík pro místní, dva točené Heinekeny na rozjezd. Btw. chutnaly fakt dobře. Nechtěl jsem tomu věřit, ale bylo to snad jiné pivo než se pije v ČR. Následně jsme chtěli do Simplonu, což je hostel a vedle toho aj club. V Simplonu měla gratis koncert nějaká místní poprocková kapela a zároveň v jiném sále byl dj contest. Mě osobně se ta kapela moc nelíbila, tak jsem zapadnul na dj contest a užíval si to. Časem se to celkem zaplnilo. Jednotliví djové měli různou kvalitu. Místní mlaďoch hrající nějaký house byl asi hvězda večera, na toho se pařilo nejvíc. Výborný sound. Tak jsme zapařili, dávali pivka a na hotel dorazili po půl druhé…

DJ Contest:

V pátek jsme měli v práci zkrácený den, protože jsem se musel dostat na 20.30 do Nijmegenu (3hod vlakem) a Míra jel za rodinou. V Nijmegenu se totiž konalo cd release hiphoperů Zo Moeilijk a tam jsem nemohl chybět, když už jsem byl v Holandsku. Cesta byla psycho, protože okolo 17hod všichni Holanďani někam jedou. Vlak byl neuvěřitelně nacpaný, takže jsem až do Zwolle stál. Pak jsem si díky bohu sednul. Z nádraží je to k Doornroosje asi 15 min pěšky a našel jsem to bez problémů. Na programu, který visel vevnitř na stěně mě čekalo jedno míň příjemné překvapení – start akce v 21hod, v 22 hod začínají hlavní hvězdy večera Zo Moeilijk, takže jsem začal tušit nějakou zradu. Akci rozjeli poměrně tradičně Noiz Boiz, následoval D.Lipps a Skinto, Nebulon, pak výborní Boef en De Gelogeerde Aap, Zwart Licht a dokonce Sticks a Rico. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Věděl jsem, že má dorazit prakticky celý ansamble FTG, ale vidět na živo (i když jen chvíli) legendární propagátory hiphopu v Nizozemí je zážitek. Sticks a Rico byli členové Opgezwolle, pionýrů holandského hiphopu. Pak drobná pauza a s velkou slávou místní hvězdy Nosa, Rosco a Nikes. Nové album zní dobře. V interview tvrdili, že se chcou zbavit duister imago – svého temného image, ale nemyslím, že se od něj příliš vzdálili. Ale uvidíme, až si to poslechnu pořádně. Show výborná, obzvlášť Nosa podával fantastický výkon a bylo na něm vidět, že si to královsky užívá. Nicméně borci to okolo půlnoci zabalili s tím, že máme zůstat lekker chillen a oni že se tam taky tak nějak budou pohybovat. Hrál DJ Cream, který pouštěl solidní muziku, ale sál se začal vyprazdňovat. Někdy okolo půl jedné dorazili ještě borci z DuvelDuvel a společně se Zo Moeilijk ještě dali 2-3 písničky, ale už pro poloprázdný sál. V 1 v noci už zavřeli bar v sále a byl otevřený jen jiný bar v budově. A já měl problém , protože můj první ranní vlak jel v 6.45. Koupil jsem hnedka na místě nové cdčko Nieuwe Moves a když kolem probíhal Rosco, tak jsem ho odchytil a nechal si ho podepsat 🙂

Vyrazil jsem bloudit do města a hledat, čím bych se zabavil. Dal jsem hranolky a kebab v nějakém tureckém bistru, ale byli tam samé socky, tak jsem hledal radši vypadnul a našel jednu restaurant/lounge/club. Vevnitř to ale bylo tragické. Poloprázdné, posh, samí pozéři a luxusní štětky. Parket prázdný a já byl málo opit na to, abych tam tančil sám. Měl jsem pocit, že se tam nikdo nebavil. Jen na sebe všichni čuměli, dávali si drahé drinky a nudili se. Bylo tam teplo a muzika, takže jsem tam vydržel až do zavíračky ve 4. Vyrazil jsem ještě směrem na náměstí, ale většina hospod už byla zavřená. V jedné uličce u náměstí se ještě pařilo. V Nijmegenu evidentně taky slaví carneval. Ale už se mě nechtělo mezi lidi, byl jsem utahaný a nejradši bych spal. Vedle bylo zase turecké kebab bistro, tak jsem si dal ve 4 ráno kafe a sednul si k novinám. Byl jsem tam jediný host. Pro jistotu jsem se o půl páté zeptal borce, co obsluhoval, kdy zavírají a on říkal, že mám být klidný. Týpek byl z Iráku, Kurd, co už 8 let žije v Nijmegenu. Dal jsem si čaj, on taky, přisednul si a pokecali jsme. Neměl naprosto tušení, kde leží ČR, tak doufám, že jsme se navzájem něčemu přiučili. Cestu vlakem jsem bohužel neprospal. Nevím proč, ale nemohl jsem pořádně usnout. Takže jsem celý šťastný ulehl v sobotu v 9.45 na hotelu do postele.

Vzbudil jsem se ve 15 a vyrazil udělat pár fotek do města. Byl jsem ale vyřízený, tak jsem to nelámal přes koleno, mrknul na hotelu na HIMYM a Top Gear, přečetl pár stran z Bratři Karamazovi a usnul.

Vismarkt
Vismarkt

Groningen
Groningen

V neděli jsem to pojal taky velmi relaxačně. Serfoval na netu a pak jsem vyrazil na nákupy, protože byla koopzondag – nákupní neděle. V Nizozemsku jsou v neděli obchody zavřené. I supermarkety. Jednou měsíčně, první neděli v měsíci, mají ale obchody otevřeno a pak vypuká nákupní šílenství. Ulice jsou plné, na náměstí trh (hadříky, ale aj fantastické hranolky a nejrůznější ryby) a všichni nakupují. Ve Free Record Shop jsem podlehl a koupil 3 dvdčka. 2 filmy, co už jsem viděl, ale musím je mít na origo dvd.

Večer dorazil Míra z návštěvy u rodiny a šli jsme na jídlo a na pivko.

První týden v Nizozemsku

V Praze jsem se ještě ani pořádně nerozkoukal a hnedka jsem zase změnil místo pobytu. Změna práce taky znamená změnu pracovní náplně a tudíž nějaké to školení. Protože přebíráme práci kolegům z Nizozemska, tak jsme byli vysláni na 1 + 2 týdny školení. Nejdřív 1 týden, pak na víkend domů a pak zpátky na 2 týdny.

Abych to vysvětlil. První týden byl s takový putovní a ty zbylé 2 týdny byly už na jednom místě. Po příletu na Schiphol jsme si půjčili auto. Ford Focus C-Max, celkem příjemné auto, ale ne moc rychlé 🙂 Kvůli rychlostním limitům v NL to stejně ničemu nevadilo…

ford focus c-max
ford focus c-max

Náš cíl byl Groningen na severu Nizozemska. Po příjezdu jsme se měli setkat se sales teamem a jedním z našich dvou největších zákazníků na trhu. Jen jsme pořádně nevěděli co a jak… Takže jsme jeli pohodovým tempem, udělali zastávku u jezera a protáhli nohy

Zastávka u vody
Zastávka u vody

Dorazili jsme tuším okolo 16.30 a už na nás v hotelu čekal netrpělivý kolega Hans s taxíkem. Nebyl na nic čas, hodili jsme věci na pokoj a vyrazili s ním do ’t Feithhuis, kde se už shromáždilo cca 15 lidí. Po krátké prezentaci a představovačce kdo, co, s kým a proč jsme se dozvěděli, že se budeme účastnit „culinair wandelen“. Nevím, jestli existuje nějaký ekvivalent v češtině, ale princip spočívá v tom, že se s průvodcem projde město se zastávkama v restauracích na přípitek, předkrm, hlavní chod, zákusek atd. Pro mě osobně maličko překvapení, protože jsem nebyl oblečený na žádné běhání po venku a byly -4°C. Každopádně to bylo velmi příjemné. Skvělé jídlo, dobré pití a mimořádně příjemní lidi. A to nejen kolegové, ale taky zaměstnanci našeho největšího distributora v NL. Je dobré vybudovat vztahy na začátku, takže až spolu budeme za cca. 14 dní v kontaktu nebude Erik jen neznámé jméno, ale „ten týpek, co jsme spolu dávali pivko v baru“. Končili jsme těsně před 1 hod na baru v našem hotelu 🙂

Ráno snídaně, rychlé rozloučení a přejezd do Münsteru, kde máme továrnu. Dojeli jsme akorát na oběd, prohlédli fabriku a pokecali s lidma z planningu. Byla to moje první návštěva velké továrny a musím přiznat, že jsem byl celkem unešen. Nekonečný proud materiálu, stovky metrů pásů a strojů a sem tam nějaký ten člověk. Se mi vybavily obrázky z Metropolis od Fritze Langa. Dost bylo práce, tak jsme vyrazili omrknout centrum města:

Münster
Münster

Münster centrum
Münster centrum

Pak na panáček a pokec s kolegou na hotelu a šup spat. Zásadní turistická nevýhoda takovéhoto business cestování je, že přes den je člověk „v práci“ a do města a za zábavou se dostane jen večer. A to už není úplně ideální na focení, nehledě na fakt, že hotel je často někde na okraji a do města je lepší jet autem, takže si člověk ani pivko/vínko nedá.

Ráno snídaně a přejezd zpátky do Nizozemska, tentokrát do města Breda. Dojeli jsme klasicky na oběd 😀 Po obědě představování dalším kolegům, se kterýma budeme celkem často v kontaktu. V Nizozemsku je jiná pracovní morálka. Soudím alespoň z toho, co jsem viděl a zažil. Nizozemci taky nepijí vodu. Člověk by měl vypít alespoň 1,5 L vody denně? Nizozemci vodu nepijí, pijí místo toho kávu. Až uvidíte Nizozemce pít vodu, pošlete mě fotku. Já viděl jen kafe, kafe, kafe. V kanclu opět všichni moc fajn. Pořád se o něčem plká, sem tam jsme si ukázali i kousek práce a neustále pili kafe a něčím se cpali

Pauza v práci
Pauza v práci

První večer pršelo a navíc jsme byli celkem daleko od centra, takže jsme se jen najedli a šli celkem brzo spát. Druhý den (čtvrtek) jsme pracovali o maličko víc a po práci vyrazili omrknout Bredu a dát si hranolky. Hranolky v Belgii a Nizozemí nejsou jako u nás. Ale pořádné bramborové chutné hranolky. Na výběr je většinou aspoň 5 omáček (knoflook-česneková je nejlepší). Byli jsme zase autem, takže jsem neochutnal žádný místní pivní speciál 🙁

Breda je krásné studentské město. Byli jsme venku zrovna ve čtvrtek, kdy město žije a studenti chodí ven. Do Bredy se ještě rozhodně musím podívat… (ideálně v létě, když budou místní zahrádky plné).

Kavárny v Bredě
Kavárny v Bredě

Breda
Breda

V pátek už jen snídaně na hotelu a přejezd na letiště, vrátit auto, dát si kafe a odlet do ČR. Btw. hotely ze sítě Van Der Valk jsou vážně hodně dobrý cestovní standard.