Zápisky z Gruzie, 1

Z Arménie jsme zamířili na sever, do Gruzie. Cestou na hranice jsme ochutnali arménské broskve a viděli jednu menší autonehodu. Na hranicích nás vysadil náš arménský taxikář a my se snažili zjistit, jestli jede do Tbilisi nějaký autobus. Všichni tvrdili, že ne. Takže opět taxík. Jezdit taxíkem opravdu není nejlevnější varianta, ale my se chtěli dostat do Tbilisi co nejdřív, takže jsme se opět praštili přes kapsu.

Do taxíku se k nám nacpal aj borec, který tvrdil, že je šéfem toho hraničního přechodu, ale moc na to nevypadal. Zjišťoval, co děláme a jaké máme platy. Divil se, že naše platy nedosahují výše, kterou připisoval (asi všem) turistům z Evropy. Pak se nás ptal, jak se nám líbí holky. A za 100 dolarů nám nabízel pokoj v hotelu aj s pěknou Gruzínkou. Zdvořile jsme odmítli. Cesta nás vyšla tuším na 15.000 AMD (takže jsme finančně krváceli). Od hranic až k vlakáči do Tbilisi, nicméně bez lehké děvy. Měli jsme vyhlédnutý snad nejlevnější hostel ve městě, Hostel Georgia. Hostel leží opravdu kousek od vlakového nádraží, takže je to výhodný bod pro další cesty do okolí. Samotný hostel byl tak trošku z kategorie hardcore. Skládal se víceméně ze 2 místností. Vstupní hala byla zároveň jídelna, kavárna, společenská místnost apod. z ní se dalo vyjít nahoru po schodech do prvního patra, kde byla ložnice pro blíže nespecifikovaný počet lidí, odhadem 12-18. Na první noc jsme měli hezky nachystané postele, takže jsme se vyspali jak lidi. Hostel byl opravdu za pakatel, takže tomu odpovídaly kombinované sprcho-záchody, ale což, na cestách člověk zažije ledacos. Nicméně velkou výhodou byl fakt, že v hostelu byla zadarmo káva, čaj, víno a pálenka chacha. A majitel hotelu „MY FRIEND“ byl velmi přátelský a naléval rád. „MY FRIEND“ jsme mu říkali s Honzou proto, že nám tak furt říkal on,a to angličtinou s lehce srandovním přízvukem. „How are you, my friend“ jsme slyšeli za den asi stokrát. Je to opravdu rušný hostel pro lidi, kteří jsou rádi ve společnosti.

Mrknuli jsme ještě do města, ale Tbilisi nám nepřirostlo k srdci tolik, jako Jerevan. Bylo až moc „evropské“.

Bridge of Peace
Bridge of Peace

promenáda, Tbilisi
promenáda, Tbilisi

Hned druhý den, ve čtvrtek, jsme se rozhodli zajet se podívat do klášterního komplexu David Gareja (Wikipedia, anglicky). Návštěva kláštera patřila rozhodně k jedním z nejsilnějším zážitkům z cesty. Vstávali jsme v 6 a jeli marshrutkou do Gardabani, tam jsme vzali taxíka za 65 lari. Taxikářův Opel Vectra byl vybaven dvěma fotkama – Ježíše a Stalina.

Ježíš + Stalin
Ježíš + Stalin

Klášterní komplex leží přímo na hranici s Azerbajdžánem a je vlastně poslední výspou křesťanství před islámským Azerbajdžánem. Cesta je docela šílená. Spíš pro čtyřkolku/jeep než standardní sedan. Klášterní komplex leží v naprosté pustině a skládá se z asi 15ti klášterů roztroušených pro nehostinné zemi. Na parkovišti jsme potkali dva Poláky na motorkách, se kterýma jsme se viděli v Jerevanu 🙂 U kláštera jsme v klidu pojedli, fotili, prošli se a zjistili jsme, že nad ním ve skalním srázu je ještě klášter Udabno se zachovalýma freskama. Průvodce sice varoval před zmijema, ale jejich sezona už byla za náma. Měli jsme sebou bohužel celkem málo vody a bylo neuvěřitelné vedro, nicméně nás hnala objevitelská touha. Udabno je nádherný jeskynní komplex, který je vlastně úplně přímo na hranici. Při prohlídce stačí, aby člověku sklouzla noha a skutálí se až do Azerbajdžánu. Zachovalé fresky jsou bohužel poškrábané a do některých mnišských kobek není snadné se dostat, ale prohlídka je úžasná. Samotný klášter David Gareja je proti Udabnu naprostý luxus. David Gareja se nachází v maličkém skalním údolíčku. Je tam trocha stínu, stromů i půdy na malé pole. Mniši tam důmyslným systémem zachytávají vodu do kamenných nádrží. Komplex je stále obydlen několika mnichy.

klášter David Gareja
klášter David Gareja
fresky, klášter Udabno
fresky, klášter Udabno
klášter Udabno + Azerbajdžán
klášter Udabno + Azerbajdžán
klášter David Gareja
klášter David Gareja
klášter David Gareja
klášter David Gareja
krajina u kláštera David Gareja, Gruzie
krajina u kláštera David Gareja, Gruzie

Na zpáteční cestě se k nám přidala Roberta z Itálie, protože jejím hostitelům přestalo fungovat auto. Roberta byla v doprovodu čtyř gruzínských mladíků, kteří prakticky vůbec neuměli anglicky, ale moc rádi relativně pohlednou Italku pohostili. Z Gardabani jsme jeli opět marshrutkou do Tbilisi. Vedle nás seděl solidně nalétý borec se svou dcerou. Samozřejmě byl přátelský a chtěl si povídat. A opět usoudil, že když se jmenuju Vladimír, tak mluvím rusky líp než Honza, takže jsem byl hlavní konverzační partner já. Po příjezdu k vlakovému nádraží do Tbilisi trval na tom, že nás pozve na pivo. V průvodci jsme se dočetli, že by byla urážka odmítnout, tak jsme se hecli. Zavlekl nás do brutálního nádražního pajzlu pod schodama. Tam jsme si dali pivo a snažili se o konverzaci v ruštině.

putyka v Tbilisi
putyka v Tbilisi

Borci od vedlejšího stolu si všimli, že jsme cizinci, tak nás taky přizvali. Jeden z nich mluvil příjemně srozumitelně rusky, takže jsme vedli i relativně normální konverzaci. Na stole byla hned lahev vodky. Ochutnali jsme nějaký podivný salám a ryby. Náš původní hostitel se ale trošku nasral, že nás „přetáhli“ jiní hostitelé, tak jsme to srovnali další lahví vodky. A všichni jsme byli kamarádi. Relativně solidně připití jsme se venku za mohutného objímání a líbání (na tvář!) loučili a náš původní hostitel se ještě rozhodl, že nám sežene ženské, tak jsme chodili kolem nádraží a sháněli prostitutky, protože se nechtěl nechat přesvědčit, že nechceme. Následně trval na tom, že nás ještě zaveze taxíkem k hostelu. Tak jsme nasedli i spolu s ním a taxík vyjel na úplně jinou stranu. Ptali jsme se taxikáře a ten nám řekl, že nás chce hostitel zavést ještě do přilehlého města Mtskheta, které je náboženským centrem Gruzie. To už jsme opravdu museli vyskočit z taxíku, jinak to nešlo. Na tržnici jsme nakoupili broskve a nektarinky na jídlo a vydali se do hostelu, kde jsme chtěli vydržet do 2 v noci, kdy nám jel noční vlak do černomořského střediska Batumi. Na hostelu náš My Friend začal nehorázným způsobem nalévat chachou, takže večer uběhl rychle a je poměrně záhadou, že jsme se domotali na vlak. Ráno jsme se vzbudili v Batumi na pobřeží Černého moře.

2 odpovědi na “Zápisky z Gruzie, 1”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..