Zápisky z Gruzie, 2

Po chacha smršti v Tbilisi a vlaku, který měl být lůžkový (ale nebyl), nastalo probuzení se sušákem a lehkým bolehlavem v Batumi. Na nádraží, které není zrovna v centru se na nás sesypali místní a nabízeli ubytování nebo cestu do centra. Byli dotěrní a bylo jich moc. Ano, dorazili jsme do turisticky „atraktivní“ oblasti. Nakonec jsme se nechali ukecat a (tuším) za 11 lari jsme se nechali odvézt k hotelu ILIKO (vybrán z Lonely Planet). Tam se nás snažili ožebračit nabídkou pokoje pro 2 za 100 lari. Což jsme samozřejmě nebrali a šli pryč. Hnedka před hotelem na nás zamávala babka z balkónu a zvala nás dovnitř. V horním patře bytu byly 3 místnosti zařízené pro hosty. A my tak měli za 50 lari na noc luxusní bydlení s internetem u sympatické důchodkyně. Protože jsme byli po minulé noci opravdu marní, tak jsme si ještě chvilku lehli a pak šli do města na jídlo. Dali jsme si jako předkrm místní knedlíčky plněné masem a byli celkem podobné tomu, co jsem měl v Číně. Jenže byly obrovské, takže v nás už prakticky nezbylo místo na místní vyhlášené Adjarian khachapuri. To bylo opravdu výborné, ale taky dost syté, takže to v odpoledním vedru byl tuhý boj. Hrozně přejezení jsme se prošli po městě, okoupali v Černém moři, které bylo teplé jak kafe, a pak šli znaveni zase chvilku spat 🙂

Večer jsme si dali nejlepší oblečení a vyrazili korzovat do ulic přímořského centra. Nicméně jsme usoudili, že Batumi je opravdu příliš turistické, přespříliš plné upravených lidí z cizích zemí a postrádá autenticitu. Ke všemu se na moje čisté černé tričko vysral pták, takže bylo po korzování a šli jsme spat. Z Batumi vlastně ani nemám žádné pořádné fotky. Nepadli jsme si do oka.

Ráno jsme bláhově chtěli sehnat lístky na noční vlak do Tbilisi, ale bylo beznadějně vyprodáno. Po zralé úvaze jsme se odhodlali k maximálnímu masochismu a několikahodinové jízdě marshrutkou přes půl Gruzie. Marshrutka byla tentokrát celkem luxusní. Vzadu bylo relativně místo a celou dobu nás bavila puštěná televizi s místníma hudebníma hitovkama…

Takže jsme se v sobotu večer dostali zpátky to Tbilisi a vydali se k našemu známému hostelu. MY FRIEND měl ale plno. Teda zase nás chtěl vmáčkout někam na zem, ale my se chtěli vyspat. Podle Lonely Planet mělo být v okolí dost ubytování u místních a doopravdy jsme za chvilku našli jednu gastěnicu. Ubytovali jsme se, vyrazili na jídlo a poměrně brzo šli spat. Ráno jsme totiž chtěli do Kazbegi. Bydleli s náma dva němí Íránci, 2 mladí Němci a pak Ir, který jel na Nový Zéland na kole. Člověk potká na cestách opravdu zajímavé lidi.

Budíček byl brzo a my vyrazili (už zase) na marshrutku. Cesta se dala přežít a brzo sme dorazili k horám do vesnice Gergeti. Z tama je to co by kamenem dohodil ke kostelu Holy Trinity Church/Tsminda Sameba s výhedem na monumentální horu Kazbek, která má lehce nad 5000 metrů. My ji viděli bohužel jen hned ráno po příjezdu, pak byla zahalena v mracích.

Holy Trinity Church, Kazbegi
Holy Trinity Church, Kazbegi

Počasí nebylo zcela ideální, tak jsme relativně brzo vyrazili zpátky do Tbilisi. Na zastávce jsme koupili gruzínské snickers a vyfotili se s místníma.

gruzínské snickers
gruzínské snickers
nadšení z turistů
nadšení z turistů

Přespali jsme další noc a v pondělí se rozloučili s Tbilisi a vyrazili směrem do Tusheti. Nádraží, z kama jela marshrutka do Akhmety, bylo mimo centrum, dorazili jsme příliš brzo, tak jsme se ještě poflakovali po okolí, mrknuli na trh, vypili lahvinku vína…

Tbilisi, poblíž nádraží
Tbilisi, poblíž nádraží
prodejci na trhu
prodejci na trhu
pozdrav z Tbilisi
pozdrav z Tbilisi
nádraží
nádraží

Jeden z prodejců na trhu nám věnoval asi 1/3 rajčat, které tam měl na prodej. Úžasní lidi.

Jedna odpověď na “Zápisky z Gruzie, 2”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..